Všiml jsem si, že se lidé většinou nebojí práce.
Ani zodpovědnosti nebo náročných období.

Bojí se něčeho jiného:
👉 že kdyby si dovolili klid
👉 lehkost
👉 radost
👉 zpomalení

tak by byli „divní“.
Jiní než ostatní.

Je žití na tomhle světě s radostí opravdu tak odvážný čin?
Jak si to myslel Gore Vidal?

To nevím.

Jako individuální kouč ale vidím,
že lidé nepřichází proto,
že by „něco nezvládali“.

Přichází ve chvíli, kdy:
👉 místo radosti cítí něco jiného
👉 jim to něco začne vadit
👉 se to bojí změnit

A to je často začátek pro klid samotný.

Někdy ten nejodvážnější krok není změnit celý život…
ale přestat se bát toho, že by mohl vypadat jinak.

Podívejte se také na nejhorší klam, který jsem si jako kouč vyslechl.