Odchod z korporátu po 13 letech: proč jsem neskočil bez padáku

Odejít po 13 letech z korporátu?
U mě to nebyl až takový krok do neznáma.

Jako zaměstnanec jsem sice jednoho dne přišel a řekl, že končím, ale měl jsem jasný směr. Jak ten den vypadal, jsem popsal v článku Konec v zaměstnání – moje rozhodnutí:

Opustil jsem stabilní místo. Ve firmě, kde jsem se dokázal mít dobře. Dokonce bych řekl – byl jsem tam spokojený. Ale nebylo to zadarmo.

Na sítích a od různých mudrců se často dozvíte, jak musíte prostě najít odvahu a skočit.
Pokud ale nemáte v batohu padák, skáče se dost blbě…

Odvaha skočit je s padákem na zádech jednodušší

Moje zkušenost? Odvaha skočit s padákem na zádech je daleko jednodušší.

Pro mě to sice byl přechod na podnikatelskou cestu, ale rozhodně jsem neskákal po prvním motivačním videu z útesu – tak to prostě nefunguje.

Odchod z korporátu u mě nebyl jeden okamžik. Byl to přechod. A přechod se dá připravit – na rozdíl od skoku.

Díky tomu se nemusím s obavami ohlížet přes rameno a řešit, jestli se nebudu muset vrátit za pár měsíců zpátky do korporátu k výrobním a logistickým procesům.

Na prostředí a lidech záleží – i proto jsem odešel

13 let jsem pracoval jako zaměstnanec a sbíral cenné zkušenosti. Za to jsem zpětně neskutečně vděčný – nebylo to ale zadarmo.

Nemohl jsem si vybírat prostředí, ve kterém budu trávit čas, a už vůbec ne, s kým budu v rámci dlouhých měsíců či let spolupracovat. Vím, že i to byl jeden z důvodů, proč jsem stěny korporátu opustil.

Dneska mám štěstí, že obojí můžu alespoň částečně ovlivnit – ale opět, nebylo to zadarmo. Musel jsem tomu jít naproti.

Čím jsem dál na své cestě v prostředí, které miluju, obklopen lidmi, se kterými se vzájemně podporujeme, tím víc si uvědomuju, jak velký dopad to má na well-being. Na každodenní energii, na kreativitu, vztahy i samotný klid v hlavě.

Kdysi jsem si myslel, že stačí makat a všechno zvládnu sám. Jenže jsem pořád cítil únavu, stres, tlak. A hlavně… osamění. Nešlo jen o to, co dělám. Šlo také o to, s kým to dělám. Víc o tom je v článku Bez správných lidí bych nebyl individuální kouč.

Změna práce: proč o ní tolik lidí sní

Spousta lidí o odchodu z korporátu sní, ale jsou chytří a bez padáku rozhodně neskočí.

Možná vám to je tak trochu povědomé. Práce vás baví – naplňuje, ale prostředí kolem vám spíše bere, než dává.

Zkuste si položit jednoduchou otázku.

„Co cítím, když si představím, že tady budu dalších 10 let?“

Tak co? Jak vám je?

Tohle je jedno z témat, které se v individuálním koučování opakuje dokola. A jen tak nezmizí. Psal jsem o něm i v článku Zůstat, odejít, změna zaměstnání?

Podobné momenty změny si lidé nenesou jen v souvislosti s prací. Někdy je to vztah. Někdy naše ego. Někdy jen tichý pocit uvnitř. A nejsou v tom sami.

Časté otázky k odchodu z korporátu

Jak dlouho dopředu plánovat odchod z korporátu?

Nemám univerzální číslo. U mě byl směr i smlouva dřív než výpověď. Rozhodně jsem neskákal po prvním motivačním videu z útesu – tak to prostě nefunguje.

Je změna práce po 13 letech v jedné firmě pozdě?

Nemyslím. Pomohla mi jedna věc, na kterou jsem přišel ještě v zaměstnání: pokud jsem se dokázal naučit být v pohodě tady, dokážu to i jinde. Ne proto, že bych musel nebo utíkal. Ale proto, že už jsem věděl, že to zvládnu.

Jak poznat, že je čas na změnu zaměstnání?

Jako kouč vám neporadím, jestli odejít. Zkuste si položit jednoduchou otázku: „Co cítím, když si představím, že tady budu dalších 10 let?“ Jestli se v tom poznáváte, možná vám něco řekne i článek Jste nespokojený zaměstnanec?

Pomůže s rozhodnutím kouč?

Přesně to jsou témata, se kterými za mnou lidé mohou přijít do individuálního koučování. Ne proto, že chtějí utéct. Ale proto, že chtějí jít dál. Jsem Jakub Pakoš, individuální kouč – jak koučování probíhá, popisuju na samostatné stránce.

Co by musel být váš bezpečnostní padák, abyste tu změnu udělali?

Jestli je tohle vaše téma, úvodní konzultace je zdarma. Bez závazků.