Nejhorší bylo předstírat, že žádná deprese neexistuju.

Psal se rok 2015.

Fungoval jsem.
Plnil role.
Usmíval se.

A uvnitř jsem se pomalu rozpadal.

Dlouho jsem si myslel,
že úzkost znamená slabost.
Že když to nezvládám,
je se mnou něco špatně.

Tak jsem přidal výkon.
Ještě víc se snažil.
Ještě víc to rval na sílu.

A bylo to jen horší.

Zlom přišel ve chvíli,
kdy jsem přestal hledat rychlé řešení
a přijal, že se potýkám s psychickými obtížemi.

Pak přišla poctivá práce se sebou samým.
– Každodenní.
– Pondělí.
– Neděle.
– Svátek.
– Nemoc.

A trvá dodnes.
Už víc než deset let.

Ne proto, že by bylo všechno snadné.
Ale proto, že to přináší skutečné výsledky.

Dnes už vím jedno:
Deprese ani úzkost nejsou selhání.
Jsou signál.

A ignorovat je stojí mnohem víc
než se jim začít věnovat.

Pokud chceš vědět,
jak s tímto dnes pracuji v individuálním koučování 1:1
– funkčně, krok za krokem –
napiš mi.

Další témata najdeš v mém blogu – individuální koučování.