A jediné, co jsem si z toho odnesl byla migréna.

Plná meetingovka lidí – očekávání.
Připravoval jsem se na to.

Ticho.
Všichni čekali, až začnu.

Stál jsem tam
a byl jsem úplně mimo.

Hlavou mi jelo všechno možné:
– měl bych začít takhle
– ne, spíš jinak
– jak asi vypadám
– co si o mně budou myslet
– hlavně neudělat chybu
– co když se ztrapním

Jenže čím víc jsem „měl“,
tím míň jsem byl.

Zamrznul jsem, zacyklil se.
Sotva jsem mluvil.
Ta hodina byla nekonečná.

Tohle se mi stalo zhruba před 10 lety v korporátu.
A dnes jsem za ten moment moc vděčný.

Ne proto, že by byl příjemný.
Ale proto, že jsem si uvědomil, že takto se už cítit nechci.

Podobných chvílí,
kdy jsem v životě „selhal“,
bylo víc.

A právě ony mně pomohly
začít se dívat dovnitř.

Na to, kde mi není dobře.
Kde se ztrácím.
Kde se snažím být někým, kým nejsem.
A hledal jsem, co bych chtěl místo toho.

Postupně jsem na tom začal pracovat.
A tím jsem vyrostl.

A přesně to jsou témata v koučování, se kterými rád pracuji.

Napište si o konzultaci ZDARMA.