Jak to děláte, že to tak zvládáte…, zeptala se mě jedna maminka ve školce. Maminku jsem podpořil a usmyslel si, že další příspěvek do mého blogu o koučování bude o tom, že:
- 🥺 téměř všichni jsme občas ve spěchu a utíká nám přítomnost.
- 🥺 tam sice s dětmi “jsme”, ale myšlenkami už lítáme dost možná jinde.
- 🥺 na to někdy tlačíme až moc – a pak toho i litujeme.
- 🥺 vidět děti smutné, bez toho nadšení v očích, nás uvnitř bolí.
A hned na to si zkusme napsat, co můžete mít místo toho:
- 🤩 radostné momenty s dětmi už od prvních ranních okamžiků.
- 🤩 těšení se, co hezkého společně zažijeme během ranní výpravy.
- 🤩 pocit lásky, když vidíme v jejich čistých očích nadšení z obyčejnosti.
- 🤩 hřejivý pocit, když si z okolí někdo všimne, že to jde i jinak.
Jako individuální kouč mám k tomuto tématu velice blízko nejen díky koučování samotnému, ale i tím, že se dnes snažím být zase o kousek lepší táta, než jsem byl včera.
