Je externí kouč ve vaší společnosti firemním benefitem? Podívejte se, kdy to dává smysl a kdy ještě ne.
Jako zaměstnanec jsem byl jednou nahoře a jednou dole. Někdy to bylo snazší a jindy složitější. Nikdy však nebylo “hotovo” a tak chtě nechtě, práci jsem si občas přinesl i domů nebo si ji v hlavě po večerech připravoval na další den.
Zjistil jsem, že pokud mám být šťastný doma i ve svém zaměstnání a zejména sám s sebou, něco se musí změnit.
A to něco jsem byl já.
Podobná i další témata může s vašimi zaměstnanci, středním i top managementem, řešit individuální kouč.
Ne vždy to ale funguje.
Firmy bez zkušeností s implementací externího kouče často sáhnou po zaprášeném modelu “školitelů” nebo mají očekávání a požadavky, které jdou za hranu etického kodexu certifikovaného kouče ICF.
Podívejte se, kdy to nefunguje nebo dokonce nejde:
- ❌ Zaměstnavatel tlačí zaměstnance do koučovacího sezení.
- ❌ Vedení chce mít absolutní přehled o tom, co se uvnitř setkání děje.
- ❌ Firma chce nařídit určitá témata k řešení.
- ❌ Nadřízený klienta (zaměstnance) chce být přítomen také.
Často je to způsobeno tím, že některé firmy s koučováním standardu ICF nemají zkušenost, a tak trochu se bojí, co se za dveřmi vlastně děje.
Existuje jen jedna možnost, jak to zjistit…
A kdy to tedy smysl dává?
- ✅ Když dojde před zahájením spolupráce k vyjasnění odpovědností všech stran.
- ✅ Jakmile je koučování ve firemním prostředí promováno jako dobrovolné a nikoliv nutné.
- ✅ Když zaměstnanec a zaměstnavatel spolupracují v nastavení očekávání/témat.
- ✅ Jakmile je vyjasněno, co by středně nebo dlouhodobá spolupráce měla přinést.
Co si myslíte o firemním koučování jednotlivců vy?
Akt důvěry a chuť podporovat své zaměstnance v jejich rozvoji nebo vyhozené peníze?
